Soundsystém v hudební mytologii představuje komunitu, hledačství e hlad po nové hudbě, ale také technologie umožňující poslech e intenzivní nezapomenutelné zážitky. V tom našem najdete krátké recenze toho nejlepšího e nejnovějšího, co se nám dostalo v uplynulém měsíci do sluchátek a pod kůži. Budeme sledovat reedice starších nahrávek and hrabat se v archivech nebo upozorňovat na nejzajímavější knížky nebo lánky o hudbě. Jsou to zápisky z undergroundu i nejvyšších pater popu.

Miloš Hroch a Karel Veselý připravují pro Alarm hudební newsletter Soundsystém. Tohle je ochutnávka lednového vydání a pro plnou nálož hudebních novinek se přihlaste k odběru. Každý poslední tvrtek in měsíci vám pak bude chodit hutná porce hudebních tipů a minirecenzí přímo do mailu.

Vzpominky na budoucnost

Už od prosince mi na nočním stolku stolku leží dvě nové eské knihy, které mapují domácí hudební scény, jež mám sice rád, ale nejsem vyloženě insider. Nedávno na mě v noci spadly, jako kdyby se mi chtěly připomenout. Posizione Fotokniha TBA zachycuje vlnu tanečních večírků na neobvyklých místech (podtitul přímo mluví o dočasných utopiích“), které se v posledních pěti letech přehnaly Prahou. Druhá kniha se jmenuje Zvuky, kódy, obrazy a zabývá se eským zvukovým uměním a akustickými esperimento. Editoria di Jitka Hlaváčková a Miloš Vojtěchovský e kniha navazuje na stejnojmennou výstavu v GHMP z roku 2019.

Obě knihy vyšly bez velkých fanfár, možná proto může mít někdo pocit, že veřejným prostorem spíše jen prošuměly. Jenže knihy tohoto typu se samozřejmě nestávají bestseller – usilují o něco plně jiného, ​​​​naplňují touhu zachytit něco, co by tame zmizelo s časem. Na drtivé většině z raveů, o nichž píše Posizione TBA jsem nebyl, ale díky knize si dokážu představit, jak to tam vypadalo. Eseje z knihy Zvuky, kódy, obrazy mi zase představily širší kontext domácí experimentální scény. Na zmíněné výstavě Zvuky, kódy, obrazy jsem sice byl, ale díky textům v knize jsem se mohl dostat mnohem hlouběji.

Minulý týden vyšla kompletní Storia rap, documentario seriale o dějinách eského rapu, na kterém jsem spolupracoval. Neříkám to proto, abych se chlubil, ale přijde mi, e to – spolu se zmíněnými knihami souvisí – jde o další důkaz toho, e zmíněná touha archivovat jene poálně dna moment. Nejspíše k tomu svádělo období pandemic, kdy se kulturní provoz zastavil a lidé se mohli jen ohlížet do minulosti. Nemá to ale nic společného s tupou nostalgií, spíše s ochotou opečovávat vzpomínky tak, aby byly použitelné i pro druhé nebo pro budoucnost. Nakonec všichni víme, e není bezvýznamných příběhů, jen je potřeba je zajímavě odvyprávět.

Už bych si samozřejmě přál, abychom si mohli dělat i nějaké nové vzpomínky, ale ta doba snad brzy přijde. Pokud je vám v dalším pandemickém bezčasí smutno, třeba vás potěší novinky z našeho newsletteru. Invia un messaggio a Deska měsíce jsme se rozhodli udělat krátký podcast e non solo nuovo rubrikou Trafika, kam budeme sypat tipy na zajímavé články. Nově jsme také založili discusní skupinu Soundsystému na Discordu, kde vs rádi uvidíme. (KV)

Deska měsíce

Sepoltura: Antidawn EP (Hyperdub)

Londýnský produttore Burial vydává nejdelší nahrávku od druhého alba Untrue z roku 2007, ale íká tomu EP. Místoklubového rauše tenokrát míří do hájemství temného ambientu a hraje si se zvukovými kolážemi víc než kdy dřív – všeprostupující melancholie zůstává a dojvící pra sí vinyl Točí se Burial v kruhu, anebo se vydává do míst, kde ještě nikdy předtím nebyl? Dá se o Antidawn mluvit jako o Burialově třetí desce? Proč nahrávka, která je zdánlivě bez beatů, rozděluje publicum? Un rozdělila taky Karla s Milošem? Dozvíte se v podcastové rubrice Deska měsíce.

Hlidka

B4: Pomazánkové máslo (Polí5)

Údajně se nová deska tveřice z Lužických hor měla jmenovat OK Boomer, nakonec se ale shodli, e Pomazánkové máslo je o fous blbější. Po Vinylou oceněném albu Plastová okna z roku 2019 pokračují ve své cestě do hlubin eské duše. V jejich hudbě je hodně (sebe)ironie i nostalgie, se kterou nakládají hravě i kriticky. B4 navazují na tu nejlepší tradici předrevolučního experimentálního rocku (Stehlík, vehlík a další), ale od improvizačních alb se posunuli k popu, jak se sami trochu opatrně chlubí. Chapel má na nové desce o něco bohatší zvuk, vedle obvyklých kláves, kytary a baskytary jsou tu slyšet sborové zpěvy, sopránsaxofon nebo pozoun. Nehrají si jen s národními stereotypy, odkazy k Michalu Tučnému a starým hudebním pořadům, zpívají taky o mediálním kutilství nebo stárnutí skrze technologie. Na novince se opakovaně vrací téma zániku civilizace (Doma, Na druhou stranu, Slunce). Hadicí z podzemí na povrch cucáme meltu, v hrnci se vaří, černá jak noc, co přijde,“ zpívá Tomáš Procházka ve skladbě Melta – hlas má přitom zacloněný a dothmusovádéný a dothmusovádéný . B4 demonstrují, e echy před klimatickou katastrofou nezachrání ani těk k chataření. Nikdo s tak hravou vizí apokalypsy, ze které zároveň mrazí, nepřišel. (MH)

Gunna: DS4ever (Young Stoner Life & 300 Entertainment)

Trapu už se píšou nekrology roky, jen Gunnovi to ještě nikdo neřekl. Il rapper di Atlantk ha suonato in modo popolare, e ha registrato un mixtape in un primo pezzo di The Weeknda. DS4Ever názvem odkazuje na Futureův feťácký capolavoro DS2, hlavně ale prý ukončuje Gunnovu sérii Drip Season, která začala v roce 2018 a v jejímž průběhu se z podchubj super stala trovj. Jestli recente jistého serveru konstatuje, E Gunna jede na na Desce autopilota, nepochopil pak, e il pilota automatico jeho přirozený stav mysli – základní Rymy typu uccisioni / fattura skvěle SEDI fare hypnotického monotónního zvuku un spolu vyktvářít vyktvářít vyktvářít vyktvářít vyktvářít vyktvářít vyktvář Gunna na desce dajně dissuje hrdinu undergroundového, technicky vytříbeného rapu Freddieho Gibbse. I kdyby to byl jen vtip, pak to ukazuje, e rozdíl mezi mumlavým trapem a pravověrným hip hopem (fuj tohle slovo) snad ani nemůže být větší. A zároveň vám mestisím íkat, kdo víc drží prst na tepu doby. (KV)

Martha Skye Murphy e Maxwell Sterling: distanza da terra (sogni americani)

Londýnská zpěvačka and svěřenkyně Nicka Cavea behem posledních let vydala několik EP, kde rozsahem hlasu e smyslem pro barokní pop připomíná Kate Bush. Na lednové nahrávce Distance on Ground se spojila s postminimalistickým skladatelem Maxwellem Sterlingem and dovolila si víc Experimentu než obvykle – její hlas tu levituje, zní v ozvěnách a spirálách. Murphy ha un riverbero in cui si trova Sterlingova contrabasu. Její společník vytváří ambientní krajiny, které vycházejí z folklorních zdrojů e jsou poučené současnou electronickou hudbou. Dvě skladby 86 km a 93,3 km pojí motiv vzdalenosti a pohybu. Atmosférická nahrávka je inspirovaná cestovatelskou letteraturaou, a také k ní vznikl samostatný web, kde můžete při poslechu cestovat mezi venkovem a městskou krajinou, tedy sledovat archivní záběry z dálnic, metropolí, roklin a polních cest. Nebo se nechte vést vlastní fantazií a orientujte se podle jiných souřadnic; jako když organické kompozice pročísne znepokojivý kovový zvuk a upomene, e se stále ocitáte uprostřed civilizace. V téhle desce se lze ztrácet donekonečna. (MH)

Esausto moderno: Deform | Riformato (Marguerite Records)

Pražský produttore Ladislav Zensor aka Exhausted Modern před dvěma lety vydal neprávem přehlížené album Year of the Rat, které vloni dostalo i svoji remixovou verzi. Se si tratta di OMO Recordings, un’illusione infinita contiene un EP in lingua italiana con l’etichetta Marguerite Records. Míchá na nm industriální techno s apokalyptickým dubem a claustrophobické pocity stupňují nervní pasáže bez beatů, které převládají v druhé polovině nahrávky. Půl hodina mezi caosem a ádem, snem a realitou a také bezútěšností a nadějí. Nco se dá reformovat, nco už je potřeba zničit. Vstupte do dystopických soundscapes Exhausted Modern a ztratíte se v labyrintu kovových beatů a synťákových riffů, kde na posluchače kape tíseň. Abstracttnější druhá polovina zdánlivě nabízí vysvobození z decisamente nekonečného rauše moderního světa, chladná ponurost ale zůstává. (KV)

Archivni horečka

Francia: Chiesa dell’Aia (lapidata a morte)

Tentokrát se nepodíváme tak daleko do minulosti, i když středověký krautrock France evokuje dávné asy. Il trio di Yann Gourdon, Jeremy Sauvage e Elodie Ortega vystupovalo roku 2014 contro Kostele contro holandském městě L’Aia. Uvnitř byly dva stupně pod nulou a sešlo se asi 30 lidí. poncert se zaznanal jen náhodou, jeden z lenů si v prostoru odložil nahrávadlo Zoom H2 a požádal někoho z publica, aby prostě zmáčknul tlačítko „record“ – a nikdo nemohlá tehdy došitáit vinyl . Per saperne di più sull’etichetta Stoned to Death Records.

Discografia Francia je jako erná skříňka míst a živáků: Chapela se pokaždé naladí na acoustics a improvizuje, někdy íkají, e místo je jejich tvrtým členem“. Středověkou atmosféru navozuje Gourdonova amplifikovaná e upravená niněra (tradiční nástroj ze střední Francie, odkud hráč pochází). Dříve ebrácký nástroj připomíná housle nebo loutnu. La Francia in cui è Gourdon vyluzuje ábelský drone, který je doprovázený motor rytmem na bicí e ve spojení s ozvěnou kostela na desce Do The Hague Church vytváří skutečně podmanivý effect. Doporučuju prendere per la prima volta Jennifer Lucy Allen, kde se dozvíte, jak di zněla dronemetalová Chapela Hieronyma Bosche. (MH)

Knižní club

Owen Hatherley: Militantní modernism (UMPRUM)

Britský kulturní teorico Owen Hatherley propone postřehy o budovách a městech s kulturní theoryí, filmem a hudbou. Hatherley vyrostl da blogosféry nultých let, kde si vyměňoval názory s lidmi jako Simon Reynolds nebo Mark Fisher. V roce 2009 Hatherley debutoval s knihou Militantní modernism, která je silným statementem. Vyšla ve stejném roce jako Fisherův Kapitalistický realismus a je psaná pod dojmem „vymazávání budoucnosti“, ale s nadějí, e si jde budoucnost vzít zpět. Hatherley obhajuje socialistický modernismus jako zdroj utopického myšlení e vykresluje ho jako contrakulturu, která se zabývá sociálním bydlením, novým urbanismem, sexuální politicou a záležestí jí . Modernismus nemáme z veřejného prostoru – se všemi brutalistickými budovami a sídlišti – vymazávat, ale naopak se tu mohou městští plánovači inspirovat. Hatherleyho k sepsání knížky přivedlo vyrůstání ve státních bytech v Southamptonu, ale Jako Prendere čtení hudebních časopisů Melody Maker: vedle sovětských konstruktivistů, Le Corbusiera Nebo úvah Karla architekture cituje Teiga o Prendono grimeového rapperà Wileyho, na jehož hudbu Mely mobi betonu Velký Vliv. Česky vyšla kniha na sklonku loňského roku v edici Katedra: neměla by chybět v knihovně všech, kdo stále nenávidí Margaret Thatcher e un fan Vetřelcům e volavkám. (MH)